návrat

OTCOVÉ PASIONISTÉ (CP)


Kolébka pasionistů stála na Monte Argentario u města Orbetello blízko toskánského středomořského pobřeží.
Zde se usadil sv. Pavel od Kříže spolu se svým bratrem Janem Křtitelem a založili první klášter řádu, který byl oficiálně a definitivně potvr-zen 15. 5. 1741 papežem Benediktem XIV.

V roce 1767 se stal sv. Pavel od Kříže generálem řádu. Z Orbetella přeložil generalát řádu do kláštera sv. Jana' a Pavla v Elímě. Sv. Pavel dostal klášter darem od papeže Klementa CIV, jenž si ho velmi vážil. Generalát řáduje v tomto klášteře dosud.

Řád dnes působí v mnoha zemích Evropy, Afriky, Asie, Austrálie - Oceánie a Ameriky.

Sliby : pasionisté skládají kromě tří obvyklých slibů (čistoty, poslušnosti a chudoby) ještě čtvrtý : slibují šířit úctu k utrpení Páně.

Otcové pasionisté Řádový oděv tvoří černý hábit, kde je na hrudi emblém kříže a srdce. Ve středu srdce je řecko - latinský nápis "JESU XPI PASSIO", což znamená "Umučení Ježíše Krista". Na koženém opasku je růženec s oboustranným křížem - na jedné straně obraz Krista, na druhé straně obraz Matky Boží Bolestné a latinský nápis "Matko Bolestná, oroduj za nás". V růženci je vetknutý ještě jeden křížek z pěti zrnek, který je symbolem pro pět ran Kristových.

Úmyslem zakladatele řádu pasionistů sv. Pavla od Kříže bylo založit řád, ve kterém by bratři vedli život s energií jezuitů a v samotě kartuziánů. Když papež Benedikt XIV uznal Pavlovu řeholi, řekl : "Rád, který měl být zřízen první, byl založen poslední".

Zakladatel řádu pasionistů se narodil 3. 1. 1694 v městě Ovada v Piemontu. Ve věku 26 let se hluboce věřící mladý muž rozhodl zasvětit svůj život cele Bohu. Na 40 dní se pak Pavel uchýlil do samoty a sepsal řádovou řeholi. Už roku 1725 dostává od papeže Benedikta XIII. souhlas k založení řádového společenství. V další době až do vystavění prvního kláštera žil Pavel částečně v úplné samotě, částečně cestoval krajem a kázal. Lid si ho vážil a viděl v něm světce. Mysticky vysoce omilostněný zakladatel řádu zemřel dne 18. 10. 1775 ve věku 81 rok pokojnou smrtí v klášteře sv. Jana a Pavla v Římě. Svatořečen byl 29. 6. 1867 papežem Piem IX. Jeho odkazem je duchovní deník a více než 2.000 dopisů.

Svatý Pavel od Kříže

Svatý Pavel od Kříže pocházel z Piemontu ( v současné severozápadní Itálii). Narodil se 3.ledna 1694 v obci Ovada opodál města Alessandrie. Jeho rodné jméno bylo Pavel Francesco Danei.

Rodina Daneiových byla početná. Pavel se narodil jako druhý ze šestnácti dětí. Rodiče byli zpočátku zámožní, ale politické otřesy a rodinná neštěstí přivedly Daneiovy do hmotných těžkostí. To poznamenalo také Pavlův život. Jako nejstarší z chlapců se dělil s rodiči o jejich trápení, starostí a práci. I přesto, že měl silnou a energickou povahu, zůstal po celý život citlivým vůči tělesné a duševní bídě jiných.

Pavel byl dobrým chlapec a mládenec. Již jako devatenáctiletý měl silný duchovní zážitek, který nazýval obrácením a který ho podněcoval k pokání a větší křesťanské dokonalosti. Když papež Klement XI. vyzval k boji proti Turkům, Pavel se hlásil jako voják do armády, kterou organizovala Benátská republika. Ale brzy poznal, že Bůh mu určil jinou úlohu.

Roku 1716, tedy když mu bylo 22 let, se Pavel rozhodl zasvětil svůj život Boží službě. Ale pro rodinné závazky mohl tento záměr uskutečnil až o čtyři roky později. Konečnč v listopadu 1720, přijal od alessandrijského biskupa černý kajícnický oblek. Nato se uzavřel na 40 dní do samoty v Castellazzo, kde se oddal modlitbám a pokání a napsal první stanovy pozdější řehole pasionistů. Potom odešel do Říma, kde roku 1725 dostal od papeže Benedikta XIII ústní dovolení založit nové řeholní společenství.
Jistý čas (1726 - 28) zůstal Pavel s rodným bratrem Giambattistou v Římě, kde v nemocnici sv. Gallicana ošetřovali nemocné. V červnu 1727 byli oba dva vysvěceni na kněze. V květnu následujícího roku se usadili na Monte Argentario u města Orbetelle na sever od Říma. Roku 1731 jim papež Klement XII dovolil konat lidové misie. V Orbetelle vznikl v roku 1737 první klášter pasionistů právě pod vedením Pavla, který se po svém zasvěcení Bohu nazval Pavlem od Kříže. Podobně jako apoštol Pavel i on chtěl být ukřižován s Kristem a ukřižovaného Krista chtěl hlásit jiným.

Pavlovy misijní kázání měly velký úspěch. O jejich působivosti svědčila slova jistého vojáka, který se přiznal, že na bojišti se nezachvěl ani v nejtěžší bitvě, ale při kázání Pavla od Kříže se celý třásl. Papež udělil úspěšnému kazateli a jeho bratrovi Giambattistovi titul apoštolských misionářů a dovolil jim na konci kázání dávat apoštolské požehnání. Nepřestaly však těžkosti s povolením řeholních stanov. V původní podobě je v Římě nechtěli schválit pro jejich velkou přísnost. Pavel tedy musel některá pravidla změnit. Takto upravené stanovy již byli roku 1741 schváleny papežem Benediktem XIV.

I navzdory přísným pravidlům a mnohým vnějším těžkostem nové řeholní společenství rostlo. V letech 1744 -1773 Pavel založil dvanáct klášterů ve střední Itálii. Sám zůstával nejvíce v klášteře Vetralla nedaleko Viterba. Roku 1771 založil i ženskou větev řehole pasionistů.
Otcové pasionisté
Roku 1769 se Pavel od Kříže, jako generální představený řehole pasionistů, přestěhoval do Říma. Poslední dva roky života strávil v klášteře sv. Jan a Pavla, který se stal trvalým sídlem generálních představených. V tomto klášteře Pavel do Kříže 18. října 1775 zemřel a tam byl také pochován. Papež Pius IX. ho roku 1853 vyhlásil za blahoslaveného a roku 1867 za svatého. Sv. Pavel od Kříže patřil mezi nejvlivnější kazatele 18. století. S vnějším působením spojoval hluboký vnitřní život, bohatý na mystické zážitky. Hlavním cílem jeho duchovního života byl trpící Kristus, kterého nazýval i "ukřižovaná Láska".

Sv. Pavel od Kříže a pasionisté měli blahodárný vliv na obnovu katolické nábožnosti. Pod jejich vlivem dosáhl duchovní zralosti mimo jiné i velký anglický konvertita kardinál John Henry Newman a italská mystická našeho věku Gemma Galganiová.


dále