návrat

LEGENDA O KALVARII

Poutníče, který jsi zde náhodou, nebo s úmyslem loto místo navštívit, poutnice, jemuž je patnáct, dvacet nebo sto let, prosím, postůj před tímto chrámem a zamysli se nad příběhem pana Františka Michala Šubiře z Chobyně a jeho manželky Johany Konstancie. Tento příběh se udal v době, kdy Bůh byl živý v myslích lidí, a lidé živí v Bohu a kdy nebyl jeho hlas přehlušen rachotem strojů 20. století.

Pan Šubíř z Chobyně se narodil 14. prosince 1680 v Jaroměřicích. Vystudoval práva v Olomouci a ve Vídni. Nabízela se mu slibná kariéra ve Vídni u dvora, poslechl však volání svého churavého otce a vrátil se na panství v Jaroměřicích natrvalo. Oženil se s 20-letou Johankou z rodu Saků z Bohuňovic. Jaroměřické panství nebylo velké a většinou to byla pouze pole, louky a les.

Pan František Michal Šubíř byl zbožný člověk, k Bohu se obracel ve svých starostech a prosil ho o pomoc a posilu. Modlíval se u kříže (a malé kaple) na kopci nad vesnicí, kde podle pověsti řádíval zlý duch Kadrman, a kde lidé postavili proti zlým mocnostem tento kříž. K Bohu se obracel s prosbou o pomoc i tehdy, když měla jeho manželka porodit své první dítě, kdy se tři dny svíjela v bolestech a lékaři byli bezradní. Tehdy manželé slíbili Bohu, že přežijeli paní Johanka toto nebezpečí, rozšíří na kopci kapli, na což chtěla věnovat celou svou hotovost 240 zlatých. Bůh jejich prosby vyslyšel, a matku i dítě zachránil. Když se však manželé chtěli dát do stavby, náhodou (nebo spíše Boží vůlí) přišel do Jaroměřic františkán Jeroným Veith, který předtím navštívil Svatou zemi, a když se mu svěřili se svým úmyslem, zaplesal, že toto místo se hodí pro zasvěcení jako na Golgotě - pro chrám a křížovou cestu vedoucí z dědiny.

A tok se manželé odhodlali k mimořádnému dílu. Již reku 1712 byl na svátek. Nalezení sv. Kríže 4. května položen základní kámen za hlaholu trub a bubnů. Stavba chrámu probíhala nadšeně a rychle. Její návrh pocházel možná od slavného Santiniho, neboť Šubíř se stýkal v Olomouci a v Brně s nejvýznamnějšími osobnostmi té doby. Šubíř někdy i dvakrát denně chodil k dělníkům, aby sledoval postup prací a povzbuzoval. Když byla stavba dokončena v hlavních rysech, dostala celá hora název "Kalvárie". Na svátek Povýšení sv. kříže, dne 14. září 1713, se konalo slavnostní svěcení tohoto vzácného stánku Božího. Světitelem byl Vilém Adalbert Libsteinský, hrabě z Kolovrat, kanovník, kapitulní děkan a první iníulovaný prelát olomoucký a on také sloužil první mši - s tubami, tympany a hmoždíři - a nakonec zaznělo slavné Té Deum. Hned nato pokračovala stavba dalších objektů: křížová cesta v terénu, nádvoří, kaple hrobu P. Marie, hrobu Krista a Getsemanská zahrada. Všechny tyto objekty pak posvětil Mathias a Turri et Vallesassina olomoucký prelát, arcijáhen a brněnský probošt. Ústředním bodem však byl hlavní oltář s obrazem svatého Vykupitele (Salvátora), dotknutý se stejným zázračným obrazem v Římě "ad Sancta Sanctorum".

S poutním kostelem na Kalvárii bylo zároveň založeno Arcibratrstvo Nejsvětějšího Vykupitele, jako pobočka spolku téhož jména v Římě u onoho obrazu sv. Salvátora. Bratrstvo postupně zavedlo sbor dvanácti stálých hudebníků - choralistů. V duchu barokní zbožnosti chtěl pan Šubíř získat pro Kalvárii ostatky některého světce. Tyto ostatky (sv. mučedníka Feliciána) nakonec dostal darem od olomouckého kardinála Schratenbacha. Pan Šubíř by z malého panství nemohl vykonat tak velké dílo, jakým je Kalvárie, hodně mu pomáhaly příjmy z jeho úřadů, jichž byla celá řada, tedy příjmy z vlastní práce.

Pro tuto bohatou a zodpovědnou činnost (např. přísedící zemského soudu, hejtman brněnský, hejtman olomoucký, komoří markrabství moravského apod.) však neměl železné zdraví, ale naopak ho často stíhaly obtížné a těžké nemoci. Pan Šubíř zemřel dne 3, ledna 1738 a jeho manželka Johana ho následovala k Pánu roku 1744. Tak se uzavřel příběh o panu Šubíři a paní Johance, kteří k slávě Boží postavili tento chrám. Ztišme se chvíli a zamysleme se nad slovy jejich epitafů:

"Zastav se, poutníku! Hle, tento bídně žijící a hříšný smrtelník si umínil, že Vykupitele lidského pokolení poslušně uctí touto stavbou jako očistnou obětí a to pro příklad Tobě. Jsem to já, František Michal Šubíř, svobodný pán z Chobyně na Jaroměřicích narozený roku 1680. Byl jsem známý ve své době, chci odpočívat nyní jako neznámý v tomto hrobě ..."

"Zde jsem já, Johana Konstancie, barona Františka Michala Šubíře po mnoho let manželka rozená baronka Sakovna z Bohuňovic, hledala velmi často pokoj, totiž pokoj svědomí, zde jsem jej i nalezla. Hledala jsem svornost a našla jsem ji z Boží milosti ve šťastném manželství. Pro ni a skrze ni jsem si i zasloužila být zakladatelkou tohoto místa. Jsem pamětliva toho, že dobrý Bůh v trojici za tolik hojných milostí a dobrodiní, která mi prokázal, dosvědčil: Svorností malé věci rostou. Klid jsem hledala od nesčetných starostí tohoto bídného světa. Nalezla jsem jej v Bohu za živa a doufám, že jej naleznu i po smrti na tomto vyvoleném místě Ukřižování (to je na Kalvárii). Abych tedy dosáhla pokoje, Ty, zbožný poutníku, se za mne pomodli."